Upečeno v Budkovicích

Ráno vyrážím do Budkovic. Jedu sám. Helmíkův modelářský autobus vyjel i s majitelem o den dřív, aby si mohl Helmík v klidu proletět svého velkého mezka. Cesta ubíhá příjemně. Zadal jsem navigaci nejkratší cestu a tak to sviští. Jen mám v jednu chvíli pocit, že mám moc nové mapové podklady. Navigace  mě žene cestou, která ještě nebyla postavená, a tak se musím pár kilometrů vrátit. Oproti plánu dojíždím s nepatrným zpožděním, ale vše v pohodě. Chvilku po mě dojíždí i Lukáš se svým novým érem. Taková týmová práce… Ivoš maloval, já řezal a Lukáš lepil. Ještě před začátkem závodů ho jdeme testnout. Napoprvé litá fajn. Má řízenou i směrovku, tak nožový let mu nedělá problém. S vrtulí 10/6 je mému Douglasu vyrovnaným soupeřem.  A to není jen tak nějaký Douglas. Tenhle má díky akci „Pošli to dál“ úplně nový křídla a tak lítá fakt skvěle. Jenom krátce bych odbočil k pravidlům, pro ty z vás, kteří, i když jsou už dávno ve hře, neví, jak přesně funguje. V první řadě bych chtěl upozornit, že se nejedná o pyramidu, jako je například nechvalně známé letadlo. Zde se jedná o řetěz letadel. Tedy spíše jednotlivé články, které se teprve do řetězce spojí a letadla jsou zpravidla zcela nebo z části zničena. Nevím, jestli je to všem úplně jasné, asi bude vhodné uvést jednoduchý, názorný, příklad. V Hradci jsem ustřelil křídlo Helmíkovi a na oplátku Mikeska zrušil křídla mě v Plzni, Mikeskovi zruší éro…  Však to znáte, jenom nikdy nevíte, kdy se stanete dalším článkem řetězu. A cíl toho všeho? Trvale udržitelný rozvoj…

Ale to už je tady čas brífingu,  kde chvilku řešíme, zda budeme lítat tři nebo čtyři kola. Většina je pro čtyři, tak budeme muset trošku kvaltovat.

Do prvního heatu nastupuji s Padem, Dyntym a Kloučkem… no nazdar. Pad mě sice uklidňuje, že neletí Ruda ale jeho malej klouček, ale i tak mě to moc neuklidnilo. Vedle mě startující Robert je na tom ještě hůř. Nevydržel ten psychický tlak a po půl minutě padá jeho éro na zem. Diagnóza je jasná: zasukované ruce. Než se trochu rozkoukám, je nebe bez stuh. Podařilo se mi ukořistit  dvě a tak nezbývá, než dolítat aspoň čas.

Lukáš se snaží pracovat nejen na nových érech, ale také na sobě. Tentokrát si dovezl svého osobního leteckého kouče (ostřílený gambler leteckých simulátorů), který v průběhu závodu pilně sledoval letecký projev Pada. Dokonce v některých jeho obratech poznal taktiku válečných pilotů z druhé světové války. Bohužel Lukáš na svého kouče moc nedal a opojen radostí z nového éra a zejména z jeho řízené směrovky, velkou část závodu lítal v nožáku a jako bonus přidal i jeden průlet za safety linii, za což ho lajnový rozhodčí po zásluze ohodnotil 200 body. Bohužel mínus.

Zdendovi Hronovi se opět daří a tak seká jedna radost. Na svých italských strojích nahradil balzové ocasní plochy koroplastem. I tady je vidět, pokrok se nedá zastavit. Při srážce v boji se mu to ovšem stalo osudné. Koroplast se mu po ráně sroloval a neovladatelné éro spadlo na matičku zem, kde se rozlomilo na několik kusů.

Ani Soptíkovi se smůla nevyhýbá. Ve třetím kole mu po pár minutách letu vadne éro pod rukama, vypadá to na přehřátý regl. Není se čemu divit. Vedro k zalknutí a kvůli váze poddimenzované regulátory jen s vypětím všech sil přežívají zátěž v boji. A ne všechny mají to štěstí, dva regulátory se průběhu soutěže odebraly do křemíkového nebe. Na další kolo si bere Sopťa jiné éro, ale smůla se ho drží i nadále. Krátce po startu, při srážce, ztrácí baterky a tím ztrácí i šanci na finále.

V posledním kole mění svou bojovou taktiku taky Dynty se svým Iljušinem (je ale docela možné, že to bylo tím horkem…). Po vzoru hrdinných sovětských pilotů se po neúspěšných útocích na soupeřovu stuhu rozhodl zaútočit přímo na protivníkův letoun taranem. Vzorem mu byl nejspíš Alexej Chlobystov, kterému byly připsány v průběhu války čtyři sestřely taranem, což byl rekord a Dynty dokázal tento rekord zopakovat. Praxe ovšem ukázala, že to není úplně ideální metoda pro epakombat. Krátce shrnuto: „Sice moc nenasekal, ale o to víc rozsekal“.

Úplně opačný přístup předvedl v Budkovicích Karel Vašica. Lítal s námořnickou rozvahou  a  kdykoli měl volnou chvilku, přešel do role mechanika Jany, které to tuto sezonu fakt lítá.

Tak a už tu máme finále. Startuji z druhého místa, za Padem, za mnou Dynty, z pátého místa Helmík. Finálovej let byl opět rychlej na stuhy, po chvilce není co sekat. Jen Helmík si veze na křídle dvě velké stuhy a koukám, že je letí ukázat do Brna. Dá to dost práce ukecat ho, ať doletí blíž k nám. Nakonec se to podaří a neochotně přilétá. Beru mu kousek jedné stuhy a Pad zas seká tu druhou.

Je dobojováno. Vedro bylo neskutečné, vypil jsem tři litry vody a pořád se mi lepil jazyk na patro. Navzdory pražícímu slunci se mi podařilo dolítat druhý za Padem a před Helmíkem. Dynty  se propadl na čtvrté místo a jako cenu útěchy dostal svoje oblíbené kombatové éro v rozsypu (podle hesla „Jaký si to uděláš, takový to máš“). Také mladým pilotům se dařilo  a byl to urputný boj mezi Kloučkem a Svídou. Oběma patři naše uznání, a pokud vydrží v tomto tempu, za chvilku přelítají své otce.

Pad opět posadil laťku dál (nebo spíš výš), když za závod získal přes tři tisíce bodů. Jak ale říkal Lukaš: „… v éru to není, s jeho érem jsem lítal. Asi to bude v rukách…“  No, nechme se překvapit. A jelikož Pad nejede do Vsetína, tak bude na příštích závodech úplně volné první místo. Tak lidi, neváhejte a dojeďte.

Zdraví Zbek